Brigáda jako startovní čára. Příběh Barbory, která se nebojí žádné výzvy:

Díky různorodosti práce a zapojení do různých částí projektů si rychle osvojila znalosti jak z oblasti techniky, tak z ekonomiky či administrativy. Co ji na práci nejvíc baví, jak vypadá její běžný den a co považuje za největší výzvu? To se dozvíte v rozhovoru.

Začínala jsi jako brigádnice. Co tě tehdy na práci ve STRABAGu zaujalo?

Hned při prvním pohovoru mě mile překvapil přístup mé budoucí nadřízené. Věděla, že je to můj úplně první pohovor, a hned mi dala několik rad, jak se během něj chovat. A právě tento lidský a vstřícný přístup mě velmi zaujal. Všichni kolegové, se kterými jsem během svého působení přišla do styku, byli ochotní, trpěliví a vždy ochotní pomoct. Velkým plusem kromě dobrého kolektivu, který je pro mě v pracovním prostředí zásadní, je i to, že moje práce kombinuje technickou a administrativní část.
 
Co všechno obnáší tvoje současná role technické podpory stavby?

Moje současná pozice je taková všehochuť – seznamuji se jak s technickou, tak ekonomická a administrativní stránkou v jednom. Převážně jsme vždy k ruce stavbyvedoucím, kterým pomáhám s úkoly jak na stavbě, tak v kanceláři. Mám na starost například kontrolní zkoušky podle kontrolního a zkušebního plánu, sepisuji měsíční zprávy podle stavebního deníku, zadávám fakturace do digitální knihy nebo se účastním kontrolních dní. Zároveň se učím pracovat s firemními softwary z důvodu tvorby harmonogramů staveb, fakturaci, tvorby ZBV a brzy nahlédnu i do nabídkového oddělení, abych věděla, co všechno obnáší soutěžená zakázek. Nově se seznamuji i s fidicovými stavbami, o kterých jsem před nástupem do STRABAGu nic nevěděla a také jsme nahlédla do problematiky claimů a částečně se podílím na jejich tvorbě.
 
Jak vypadá tvůj běžný pracovní den?

Každý den je jiný. Pracuji na různých stavbách i místech, takže se s nadřízeným každé pondělí domlouváme na týdenním harmonogramu podle toho, kde jsme zrovna potřeba. Snažíme se, abych byla i přímo na stavbě. Díky tomu můžu být třeba u frézování vozovky, pokládky asfaltových vrstev nebo výstavby zárubní zdi, což je pro mě jako absolventku oboru Konstrukcí a dopravních staveb velmi zajímavé.

Co řešíš přímo v terénu a na čem naopak pracuješ v kanceláři?

Když jsem byla na stavbě jako brigádnice, tak jsem v terénu na stavbě zaměřovala výšky pomocé nivelačního přístroje, než přišel na řadu geodet. Nyní na stavbě komunikuji hlavně s pracovníky ohledně připravenosti na kontrolní zkoušky a řeším to, co je aktuálně potřeba podle pokynů stavbyvedoucího. V kanceláři pak pracuji v rámci firemních softwarů.
 
Na jaký projekt jsi zatím nejvíc hrdá?

Jednoznačně na právě probíhající stavbu ve Vsetíně, odkud pocházím. Jedná se o velmi zajímavou stavbu, která je pro mě velkou školou a získané zkušenosti z této stavby budou k nezaplacení. Věřím, že z nich budu čerpat i v budoucnu při práci na jiných projektech.
 
Jak ses ke stavebnictví vůbec dostala?

Vystudovala jsem stavební inženýrství, konkrétně Konstrukce a dopravní stavby na FAST VUT v Brně, kde jsme potkala mnoho studentů z průmyslových škol, kteří již přes léto pracovali v oboru. A jako absolventka gymnázia jsem cítila, že potřebuji získat praxi v oboru co nejdříve. Proto jsem se rozhodla hledat brigádu ve stavební firmě již během studia a podařilo se. Moje první zkušenosti byly spíše administrativní a stavebnictví se příliš netýkala. Postupně jsem se ale vypracovala a díky svým nadřízeným jsme dostala příležitost pracovat na stavbě, kde jsem v podstatě zůstala. Na hlavní pracovní poměr jsem nastoupila jako technická podpora a díky této pozici se dostanu na nejrůznější stavby. Nejvíce se mi na této pozici líbí, že je různorodá. Podívám se jak na samotnou stavbu, tak i do jejího zákulisí a vidím, co administrativně obnáší i z té ekonomické stránky.

Co tě při práci na stavbě nejvíc překvapilo nebo naučilo?

Během studia si člověk jen těžko představí, jak rozdílná je stavba naprojektovaná na papíře oproti té reálné. V terénu musí člověk na veškeré změny reagovat okamžitě, ať už kvůli projektu nebo vnějším vlivům a nemá čas promýšlet různé varianty jako během projektování. To samé platí o komunikaci s lidmi, ani na to vás škola nepřipraví, a to pro mě byla největší výzva. Nepřipraví vás ani na to, jak se mění na stavbě plány s ohledem na počasí nebo dodávku materiálu, ani na komunikaci se subdodavateli. Tady se učím především od stavbyvedoucích, kteří tyto problémy řeší.
 
Co na své pozici považuješ za největší výzvu?

Největší výzvou je pro mě naplnit očekávání lidí, se kterými pracuji. Snažím se pracovat rychle, ale zároveň pečlivě, abych mohla být s výsledky své práce spokojená. Zároveň je pro mě důležité se neustále vyvíjet a zlepšovat se, abych byla prospěšná celému týmu a mohli mě kolegové zapojit do nejrůznějších projektů.
 
Co bys vzkázala někomu, kdo přemýšlí o podobné cestě, jakou ses vydala ty?

Že ji vřele doporučuji. Myslím si, že je dobré se ve firmě nejdříve rozkoukat prostřednictví možnosti brigády, protože pak už člověk ví, do čeho jde a ten další růst je plynulejší a všechny postupně získané zkušenosti jsou k nezaplacení.

#letsprogress

Přidej se k nám a postav s námi budoucnost! Volné pozice si můžeš prohlédnout zde práce pro tebe