Válcířka, která bourá stereotypy a staví silnice:

Seznamte se s válcířkou, která bourá stereotypy a staví silnice.
Už na první pohled Aneta mezi kolegy vyniká. Ne snad kvůli tomu, že je žena, ale kvůli působivému ovládání těžké techniky, oddanosti práci a snadnosti, s jakou se začlenila do týmu. O její cestě ke stavebnictví, každodenní práci i stereotypních představách se dozvíte víc v rozhovoru.

Jak dlouho pracuješ ve stavebnictví a jak ses k této profesi dostala?

Ve stavebnictví jsem poprvé, ale vztah k němu mám od dětství. Můj tatínek má stavební firmu, často mě brával s sebou na stavby. To prostředí mi přirostlo k srdci. Vždycky jsem hledala práci, která nebude sedavá, ale kde budu v pohybu a uvidím za sebou konkrétní výsledky.

Co tě přivedlo právě k práci válcířky – byl to sen, náhoda, nebo výzva?

Rozhodně v tom hrála roli výzva. Chtěla jsem si dokázat, že i jako žena můžu dělat „chlapskou“ práci – a dělat ji dobře. Baví mě stroje, baví mě manuální práce. Takže pro mě ideální kombinace.

Pamatuješ si na svůj první den na stavbě?

Pamatuju si to docela živě. Byla jsem nervózní, ale taky natěšená. Všechno pro mě bylo nové, ale kolegové mi hodně pomohli se zorientovat. Bez jejich podpory by to bylo mnohem těžší.

Jak vypadá tvůj běžný pracovní den?

Ráno začínáme poradou, kde se domluvíme, co nás čeká. Pak už nasednu na stroj a pracuju podle plánu. Někdy se něco změní v terénu, takže musíme reagovat operativně. Nechybí oběd, trocha srandy s kolegy – a pak práce až do konce směny.

Co máš na své práci nejraději – a co je naopak nejtěžší?

Nejradši mám ten pocit, když za mnou zůstane hotová práce – silnice, cyklostezka, parkoviště… něco, co slouží lidem. Největší výzva je počasí – když je vedro nebo prší, není to jednoduché.

Setkala ses někdy s předsudky, že jsi žena v této profesi?

Občas se někdo podiví, že žena sedí za volantem stroje. Ale dnes už je to méně časté než dřív. Lidé víc hodnotí, jak práci děláte, než kdo ji dělá.

Jak tě přijali kolegové? A změnilo se něco v průběhu času?

Přijali mě dobře, i když ze začátku byli možná trochu skeptičtí. Ale rychle poznali, že se práce nebojím. Teď mě berou jako jednu z nich – a jsou to moje zlatíčka.

Máš nějakou veselou nebo nečekanou historku ze stavby?

Každý den na stavbě je něčím zajímavý, takže si nevybavuju jednu konkrétní. Ale je to prostředí, kde o vtipné momenty rozhodně není nouze.

Jaké vlastnosti by podle vás měla mít dobrá válcířka nebo člen pokládkové čety?

Pečlivost, zodpovědnost, zručnost a chuť učit se. A taky týmového ducha – bez toho se na stavbě neobejdete. 

Co bys poradila ženám, které uvažují o práci ve stavebnictví, ale váhají?

Ať se nebojí. Pokud je to baví, není důvod to nezkusit. Dnes už je prostředí mnohem otevřenější a žena má stejnou šanci jako muž.

Co by tě v práci ještě lákalo vyzkoušet?

Třeba jednou i další stroje. Kdo ví – možná jednou bude žena řídit finišer.